Jak se ze mě stala Líl zahradníková

Na začátek vám zkazím romantické představy o zašívání v zahradě na naší krásné prosluněné jižní moravě. Je to sakra dřina zarůstá vás plevel ( no mě třeba bršlice), očumují vás sousedé a mluví na vás divný lidi. Jenomže když se na tohle vykašlet, líp si organizujete čas tak je to najednou vlastně paráda.
Já od jakživa znala jména všech kytek, bylinek i zeleniny ale lopotit se mě nijak nebavilo. Zlom přišel tak po střední když jsem začla číst zdravý blogy a nějak sem zjistila že bych mohla mít tohle všechno. Navíc rodič má blbý klouby takže jsme na všchno sama a k tomu si přidejt neustále rýpající příbuzný. Tak vás to nějak vybičuje.
Postupem času jsem se začla i víc zajímat o půdu a to co kde a jak pěstovat. Udivují mě zprávy o tom jak se v nejsušším místě nedaří vypěstovat meloun, když i na semínkách je napsaný že potřebuje hrozně moc vody.
Na behem bakálře jsem dokonce šla na pár přednášek o zahradní architektuře. Což bylo úžasný jenom pro mě lehce nepužitélné, protože velikostně na Versailes  ani na Lednicko-Valtictický nemám a ani  rozhodně vůbec ne finančně.
Tak se těště te´d v zimně na milion článků o mé zálibně v zahradách, očumujem nenápadně, v kytkách znám polivnu magických kytek a tak.

2 komentáře:

  1. To zní ale dobře, už jsem zvědavá, co pěkného ze zahradničení si od tebe přečtu

    OdpovědětVymazat