Není nad milé návštěvy

Víte většinu času mě vpodatě nic nevadí. Do chvíle kdy někdo začne rýpat do toho co nosím, jím nebo čemu věřím. Takže bu´d ho umlátím argumenty, vyhrožuji mu snězením nebo ho ingnoruju.
Tak včera odfrčel hafík domů. To ovšem znamelo návštěvu našich hrozně moc "milovaných" příbuzných. Takže zase všichni dělají všechno špatně. Já brzo umřu, protože jím zdravě. Opravdu si vážím této rady od někoho kdo má tak rozesranou životosprávu a stravování že mám  kde co. Já tomu ale přeci nerozumím. Já už jakékoliv hádní s něma vzdala prostě sedím a žiju si tak bohatým vnitřím světem že Will Graham zavídí. To mi ovšem dává takový zvláštně prázdně nepřítomný výraz. No co se dá dělat.
Letos nás zvou na týden k sobě, vedle toho je výlet do pekla přjemná procházkat. Ovšem celý rok poslouchat proč jsem tam nejela se mi taky nechce. Když nad tím tak přemýšlím co já tam vlastně budu jíst. Oni totiž věří že ovoce a zelina jsou hrozně špatné, jakékoliv pravidelné a zdravé jídlo taky a pitný režim je asi mýtus. No nevím nevím as si někam lehnu a budu čekat až umřu nebo tak něco.