Někdy věci nejsou takové jaké se zdají

Pokračování, omluva pro w a konec jaký chtěla... ikdyž ...:)


Logicky z toho vyšli následující paní Husonová, tu jsme vyloučili, ( johnovi sice připadalo vtipné jak by řídila mezinárodní zločinecký kartel, nicméně jsme byly za jedno že tudy cesta nevede) Lestrád - jasné ne.
" Moly, co když je to ona, já vím že to zní šílene. Jenomže, kdo přivedl Moriartyho, navíc když si vezmeš jak často s námi byla v laboratoři je to logický" když to John dokončil. Rozhostilo se ticho.
" Je to blbost" řekl následně
" Moly má rády kočky a romantické filmy... Silně pochybuju, že by po večerech osnovala plány na naše zničení...."
" Zase na druhou stranu, je to dobrá úvaha ve směru, toho že byla s námi v laboratoři, já jsem takový hlupák. Celou dobu se nám válelo před nosem."
" Sherlocku, mě opravdu těší že si na to přišel, ale asi mi musíš říct víc já ti nečtu myšlenky"
" Velkým mecenášem, je lord Eskot. Bývalý profesor matematiky a aplikované teorie čísel. On asi před deseti lety ohluchl a taky prý tragicky zmizela jeho žena od té doby se drží v ústraní..."
" Proboha Sherlocku, snadd tady Johna nekrmíš, báchorkami o tom že je Dan, váš podezřelí. Vždyť ho známme léta"
Asi v tu chvíly to mě a mému bratrovi došlo, bylo to skoro dojemná chvíle. John vypadal že se ztratil a nejradší by řekl cože.
" Tak fajn vy dva si myslíte, že je to on"
otočil jsem se na Johna a začal jsem mu to pomalu vysvětlovat. Mycroft začal svoje vlastní pátrání.
" Lord Eskot, byl velcie chudý a vzal si asi o dvacet let starší ženu velcie bohatou dámu, nu a ta po asi pěti letech zmizela. Velice dojemně se rozplákaval v televizi. Nabízel odměnu, ale nic.... Potom prý přišel o sluch při jakési nehodě. Stáhl se z veřejného života, přestal učit. "
"Moriarty musel mít nějaké vzdělání, klíč asi nevymyslel doma na koleni" Johnovi to evidentně docházelo
" Nejspíš, se seznámili při tom když likvidoval jeho manželku, asi mu učinil nabídku, když si vezmeme v potaz že to bylo skoro před patnácti lety. Mohl mi nabídnout, že rozjede vlastní kariéru, ale..."
" Budou spojenci" dokončili jsme s Johnem ve stejnou chvíli.
vyskočil jsem z křesla, musíme tam jet a zjistit to. A v tu chvíli se to stalo, mžitky před očima, Spánková deprivace hlásil poslušně můj mozek. John mě zachytil.
" Jak dlouhy si nespal"
Otázku jsem ignoroval. A chystl jsem se k odchodu. John mi byl v pátach. Panství lorda Eskota, bylo takové jaké si pamatuju z dětství.... Skoro jsme cítil závan teplého vzduchu. najednou mi to došlo, ty auta lidé pohřeb.
" On to nebyl, ale někdo chtěl aby sme tomu věřili. Připadám si skoro jako ve velkém Gatsbym"
" Sherlocku, já nechci aby sis to vykládal špatně, ale možná by sme se měli vrátit ty si na chvíli lehnout, něco sníst. Projít si fakta. Tenhle bezhlavý hon, je blbost. Věř mi jsem doktor."
john nasadil svůj starostlivý obličej, jako bych byl malé dítě. Nakonec do měl hučel dostatečně dlouho, takže jsem se vrátili zpět. Svět se občas točil nesprávný směrem a mě se dělalo divně. Emoce jsou odpad mysli, bolest taky ale tohle je samotné peklo.
Večer, světlo z ulice a Johnova notebooku dokresluje ponurost místnosti. Snažím se najít, jakoukoliv odpověd v paláci mysli ale fakta se bortí.
" už jsme vyloučili všechny možnosti" zíral jsem před sebe. Něco jsem přehledl, měl jsme pocit že to není možné dílky skládačky k sobě nesedí..... John něco psal do počítače, celý den hledal jakýkoliv obskurní poznatek ohledně případu, pochybuju že něco najde...
" Přemýšlel si opravdu nad všemi, variantami." řekl John tiše od notebooku
Asi v tu chvíli mi to došlo, jediný člověk, který byl vždy a všude se mnou. Jediný člověk, který měl přístup k mému životu.
" Johne to není možné"
" Proč by nebylo. Protože mi říkáš, že jsme hlupák, nebo si to o mě myslíš. nebo že jsme ti nikdy nebyl víc než rohožka pro tvoje rozmary. překpapení"
" Tak to přeci není" šílenství, přežil jsem Moriartyho ale tohle je nepochopitelné. a co bylo horší mířil na mě pistolí.
" Nikdo tu není, můžu ti vystřelit tvůj slavný mozek z hlavy"
" proč si to dělal"
" Sláva, peníze, moc"
" Takže klasická trojice"
" Víš, Moriarty je genius, ale je jako malé dítě v cukrárně chce všechno a hned. Já jsem chtěl jedinou věc, a potom si se zjevil ty. Si velice fascinující, víš. Ať si jen člověk, nebo ne. Moriarty je víc šílenec , doufám že si ho nebral moc vážně. Bylo snadné si vytvořit, pomocí toho všemocného klíče osobnost, hodnou tvého parťáka. Předtím jsem byl jen loutkař v pozadí. Chtěl jsme poznat první linii a s kým jiným než s tebou."
V hlavě mi vířila, spousta myšlenek, jak mě mohl tak dlouho obelhávat. Jak to dokázal......
" Jestli se pohneš, tak tě zabiju"
Zírali jsme jeden na druhého. Pomalu došel až ke mě. Zírali jsme si do očí. Pistol teď přesunul těsně pod moji bradu, takže mě tlačila do čelisti.
" Trochu nepohodlné, že.“svíral mi pevně ruku.
„ Řekl bych že jestli se pohnu tak mi ji zlomíš“
„ Máš pravdu jako vždy“
„Dlužím ti odpověd, proč se mu nikdy nedovolil, aby tě zabil."
Čekal jsem to, že řekne ty dvě slova, pokud ano asi si myslim to stejné. Naklonil se ke mě co nejblíž to šlo a zašeptal mi to do ucha.
" Miluju, tě"
Ticho v místnosti protrhla rána.
˙˙˙
Trhnutím jsem se probudil. Ležel jsem na pohovce v Baker Street, kolem mě byla pečlivě daná zařivě oranžová deka, kterou měl John jako pozůstatek války a u které vždy říkal že mu připomíná domov.
" Ahoj šípková růženko, tohle už mi nikdy nedělej. Nahnal si mi strach." řekl rozespale z křesla
Došlo mi to - sen, zatracený spánek spolu s odpadem mysli sněním.