Vnitřní démoni

Inspirace, tímhle obrázke. Kratší povídka. Jo a a taky jsme tu zkusila, jaký by to bylo kdyby se potkal přísně dedukční svět s mojí maličkostí.
 Byl na tom špatně, opravdu hodně. Už dlouho ho neviděl v takovém stavu. To že celé noci nespal, aby hlídal zdali se jeho přítel, vůbec dýcha nebo si náhodou nepíchl další ho neskutečně vyčerpávalo. Ovšem zároveň se vždy obával nejhoršího. Když neměl případ, byl k nevydržení. Když měl drogy byl jěště horší. Nejhorší zážitek co s ním John měl byl, když v noci přišel buhví odkud, smrděl tak že se ani radši neptal co tam dělal a byl naprosto mimo. Musel ho dostat aspoň do koupelny. Potom ho nutil aby se vyzvracel. Což moc k užitku nebylo. A když už konečně ze sebe něco dostal tak spíš nahodil nebohého doktora. Potom, byla vždycky část kdy se omlouval, nebo prosil aby ho zabil. Když konečně z něho něco dostal tak mu pomohl do pokoje spíš ho dotáhl na pohovku. A hlídal jestli spí, dýchá. Byl doktor, to byla jeho útěcha, vždy aspoň věděl co dělat. Nejhorší byly ty noci, kdy byl natolik při vědomí že mluvil k věcem a lidem, které tam ani nebyly. Tohle ho děsilo. Uvědomoval si že neví o jeho životě, skoro nic. Vždycky uvažoval o jeho rodině, dětství. Jaké je to mít za bratra Mycrofta, nejspíš žádná sláva. Na školě ho učili že noční běsy mívají lidé, kteří si prošli nějakým traumatem. On měl válku ale co měl Sherlock. Když to na něj přislo, donesl deku a snažil se ho uklidnit, kalsickým " to bude dobrý" nebo " nic tady není, co by ti mohlo ublížit" ikdyž mu to připadalo trapný. Někdy mluvil nesouvisle, jindy mluvil o příšerách co jsou všude kolem a ohni, o tom mluvil čím dal častěji. Ovšem, že se snažil ho od drogové závislosti držet dál, ale ikdyby našel všechny jeho skrýše, který muselo být hodně, tak by ho musel přivázat k židli aby se nevyplížil ven a nekoupil si dávku. Vždycky ho v duchu proklínal, proč si nenajde jiný zájem, nebo přítelkyni nebo něco takového. Když bylo po všem tak se mu sherlock většinou diskrétně omluvil, a už o tom nemluvili. Kdo o o tom však mluvit chtěl, byl Mycroft. Takže jednoho dne zastavilo před Johnem jeho nabubřelé Aston Martin. Nebohý doktor, byl tak podroben křížovému výslechu ohledně drogové závilsti svého spolubydlícího.
 " Jak dlouho už víte že má můj bratr tento jistý problém"
 " Jsem doktor, školili mě abych rozpoznal příznaky, ale odhadl bych tak poslední měsíc, před tím nic ani nekouřil"
 " Nudí se, tohle dělá vždycky když nemá podněty k zabavení své mozku"
 " Uvědomujete že je to váš bratr a vy o něm mluvíte jako by se jen nevhodně choval, vždyť může umřít" vybuchl unavoval ho jeho ton a to že s ním jedná jako by ho v tom povzbuzoval.
" myslíte že tohle udělal poprvé, já už jsme si sním prošel dosti nepříjemnými situaci, ale je dospělý měl by mí už určitou míru sebereflexe."
"Ničí mě že vím že mu nepomůžu"
" To mě také" John vystoupil z auta a rozloučil se, nějak se mu nechtělo už s ním víc mluvit. Mycroft, vzpomnínal na to jak ho jako pátnactiletý pozvracel na svatbě jeho sestřenice protože se tam tak nudil že šel testoval whisky s jeho alkoholickým strýcem. V té době začali konflikty ve škole, většina učitelů si s ním nevěděla rady a spolužáci ho taky moc nemusely. Ovšem v pubertě se nějak víc vzpříčil a začal být ironický a hnusný na své okolí ve velké míře. Potom přišli drogy a univerzita, tam nějak čeka že se jeho bratr uklidní. Opak byl pravdou, byl sice čím dál chytřejší ale víc divočejší a našel novou lásku jménem kokain. Tu začal milovat jako nic předtím a uchyloval se k ním vždycky když byl svět nudný. Naštěstí pro něj se seznámil s Lestrádem a začal pomáhat policii. Což ho podle Mycroftova názoru odchýlilo z náruče drog. Ovšem jeho bratr, se snažil mu pomoct narazil však na odmítání a aroganci tak mu prostě utnul svěřenecký fond. Což jeho bratr vedlo prostě k tomu že si musel najít menší byt. Což byl první problém. Dal si jednoduchý inzerát, že hledá tichého spolubydlícího, kterému nevadí vědecké experimenty. Přihlásilo se mu celkem hodně lidí.
Jako první, tu si pamatoval nejvýrazněji, byla asi osumnáctiletá dívka s dlouhými rudými vlasy a květinovým jménem( které bylo podle jeho názoru smyšlené). Ta byla celkem zajímavý objekt na pozorování, roztrhané punčochy okopané martensky, třepaly se jí ruce, měla olámané nechty s olupujícím se lakem a byla celkem silný kuřák pokud byla ve stresu. V jejím oblečení byly díry a náramky které měla na obou rukách už vypadali silně opotřebovaně, nejedla maso, a chtěla mít vždy poslední slovo. Nepovažoval ji za vhodnou pro delší bydlení. Potom byli další, mladý gay, drogový dealer( ten se mu líbil ale nebyl si jistý zda by to jeho bratr strpěl), paní s kopou koček, asi dvě ženy věku kolem třiceti, které s ním chtěli bydlet spíš proto jak vypadal a taky protože hledali movitého muže přes tyhle inzeráty...... To že našel Johna ho udivovalo. Drogy tvořily nedílnou součást jeho života, Sherlock je miloval, když je měl v sobě svět byl najednou zajímavější. Měl sílu deseti mužu a byl nepřememožitelný. Neexistovali následky, ani to co bude potom. Jenomže pak většinou nastalo stádium běsů a v poslední době ohně děsilo ho že uhoří nebo že najednou začne všechno hořet. Věděl že to není racionální, bylo to však v jeho podvědomí a bylo to silnější než on. Potom bylo někdy hnusný probírání, když si nebyl moc jistý co se dělo a co ne. Teď, měl ale Johna takže bylo všechno jednoduší.
Když John přišel domů, oznámil mu že mu volal Lestrád, že našel dost divně vypadající mrtvolu, tak jestli nechce jet s ním.