Podzim

Bořím se do šedého města. Mrtvé listy padající z koster stromů se kupů kolem mích bot, jako armádá mrtvích těl. Okna domů na mě schlížejí jako skelné oči zlé čarodejnice. lidé se tlačí mluví, slyším jen šum. Zima se do mě zapouští své drápy. Dny jsou jako ze zlého snu. Spletité obrazce mezilidských vztahů se hroutí jako obrazce dýmů kreslených kouřem v temné noci. lidé jsou jako tvorové bezhlavý, prodící se dnem, rokem, životem. Utíkám davem, který mě cpe zpátky. Plavu v hlubínách ze kterých nemůžu ven. Křičím, mluvím nikdo neslyší. Jsem nikdo.