Tajnosti magie část čtvrtá

Harry sebou škubl a ńajednou vybuchly ve předu airbegy a oba radši zmizeli. Když doběhli za roh, oba se na sebe podívali
" Já mám pocit že se děje něco divnýho" řekli oba naráz
" Tohle Johnovi říkat nebudeme" řekl Sherlock
"Kdo byl ten chlap"
" Můj úhlavní nepřítel Moriarty"
" Aha"
Když oba později seděli v Baker street.
" Jak dlouho už se ti ty věci dějí" řekl Sherlock a nsažil se o co nejmilejší ton, protože poprvé v životě ho děsila odpověď. Možná existovalo něco co přesahovalo normálnost okolního světa, děsilo ho to. co když se celý jeho život kolem dělo něco co se nedá logicky vysvětlit.
" Od vždyck co si to pamatuju"
" A spouští to strach, nebezpečí" dořekl ho Sherlock
" Co ti ty lidé o mě řekli a o mích rodičích"
" V podstatě nic moc,  dali mi tvoje doklady, taky tvých rodičů to že si opravdu můj příbuzný"
" Co když moji rodiče zahynuli kvůly něčemu co uměli"
" Harry je to deset a prostě se ...tohle se nějak vysvětlí" řekl Shrlock a zatvářil se skálopevně
" co přesně, stalo, když moji rodiče umřeli " řekl Harry, který měl pocit že mu praskne hlava
" Já nevím oni mi vpodstatě nic moc neřkli, já se tenkrát neptal"
" ty víš vždycky všechno o každým"
" Obvykle ano, ale temkrát sem řešil že mám doma desetiletýho kluka o kterýho se budu muset starat"
Když se vrátil Johnn z práce děli že se nic nestalo.
Po téhle události se sice jeden druhému nevyhýbali Sherlock se ani nechoval jeko strýc Vernon ale tvářil se spíš že se oba praštili do hlavy a měli vlčí mlhu.
Tak se líně překulil jeden týden a potom druhý až nastali prázdiny. Harry měl poprvé v životě opravdové prázdiny v sídle Holmesovi rodiny kde se mohl prohánět po rozlehlích pozemcích a zkoumat všechny skrýše, nebo si cpal břicho koláčky paní Hudsonové.
Na své jedenácté narozeni se začínal těšit, ikdyž se bál začátku roku dostal na Londýnskou školu za které byl předpoklad že půjde minimálně na oxford nebo se stane mega úspěšným.

Albus Brumbál se vydal směrem k Baker street aby sdělil malém oslavenci, zprávu která mu změní život od základů.

Harry seděl a zrovna sfoukaval svíčky když se ozvali kroky na schode.
" Klient, hlavně ať není nudný" řekl Sherlock s rozářeným výrazem a ignoroval přísný pohled Johna.
Albus Brumbál se zkoumavě podíval po bytě
" Jste někdo velice důležitý" řekl Sherlock místo pozdravu
" Ano to jsem, a přišel jsem Vám a panu poterovi říct něco velice důležitého"
" Já můžu jít" řekl john
" ne" řekl Harry s  Sherlockem dohromady
" Takže Harry, jsem ze školy do který byl Harry přijat"
" Do jaké přesně" řekl Sherlock
" Do speciální, ty jsi harry čaroděj"
" Cože"
" Ty jsi nikdy nezažil, něco podivného, něco co jsi nemohl vysvětlit"
Harry s Sherlockem se na sebe dlouze podívali, jako by to v tu chvíli vyřešilo víc než jedno tajemství
" Jo, no" zahučel neurčitě Harry
" Tak vidíš, v naší škole ti pomůžeme tvoje schopnosti rozvynout"
" Já chci vědět co se stalo s mími rodiči"
" Tvoje rodiče zabil, zlý kouzelník Voldemort, který chtěl ovládnout kouzelnický svět a poté i ten mudlovský a chtěl zabít i tebe, ale to se mu nějak nepovedlo a proto ti zůstal tahel jizva"
" mudlovský" řekl John
" ti co neumí kouzlit"
Brumbál podal Harrymu rozmáchlým gestem dopis
" vy vážně píšte husím brkem na pergamen" řekl Sherlock
" Vy jste opravdu neobyčejný, člověků pane Holmesi" řekl Brumbál
" V dopise máte veškeré instrukce a také kde koupit školní pomůcky pro Harry, budu se na tebe v září těšit" řekl Brumbál a potřásl si rukou s lehce konsternovaným Johnem a Sherlocke, který vypadal jako by vyřešil zapeklitý problém. Další den však John s Harry slyšeli často střelbu do zdi a hru na hosule ve dvě ráno.
" To se srovná" řekl John a poplácal Harryho po rameni

O dva později s vydal Harry s Sherlockem, který z toho vypadal jěště víc nadšený.
Když došli na jednu ulice, která podle průvodce s veselým obrázkem " Co dělat, když je vaše  ditě čaroděj" (se spoustu žitečných rad jako nebruste vidle a nezpalujte pochodně)
Uviděli konečně malou umaštěnou hospodu, kterou ostatní lidé míjeli.
" Tak sme tady" řekl Sherlock a přesta zírat do telefonu a podíval se svým nejmíň povzbudivým pohledem na Harryho
Oba přešly silnici, a Sherlock otevřel dveře a oba se najednou ocitli v hospodě, jménem Děravý kotel, což mělo být velice slavné místo.
Nu podle Harryho názoru, to tu vypadalo dost ošumtěle a bylo tam celkem šero.
"Zdraví" řekl vesele bezzubý výčepní
" Brý den" odpověděli oba
A oba prošli a vyšli ven k cihlové zídce.
" Tak fajn, hej mě nefunguje telefon" řekl podrážděne
" To je normální" řekl muž který bafal dýmku
" To tady říkaj skoro všici rodiče" dodal a pustil je na druhou stranu a dál spokojeně bafal dýmku
Když prošli průchodem zůstali oba stát jako opaření. celá ulice byla pestrobarevná plná podivně oblečených lidí a jěště podivnějších krámků.
" To je úžasný" zašeptal Harry
" To je .." nedořekl sherlock
Harry z jeho výrazu pochopil, že na tohle jeho přísně dedukční mozek nestačí, tak se rozesmál.
Oba si proráželi cestu pestrou směsicí lidí.
" Nejprve musíme do banky" řekl a ukázal harrymu klíč od jeho trezeru, který jim předal Brumbál.
Když oba přežili jízdu vozíkem a konfrontaci s skřet kdy harry parkrát dupnul Sherlockovi na nohu aby je jěště nevyhodili. sherlock harryho šoupnul do obchodu s hábit že mu obstará další nákupy aby tam nebyli do večera.
Harry nervozně stál na stoličce, když ho usměvá žena přeměřova poté špendlila jeho hábit.

Severus Snape si šel koupit přísady do lektavů a pro něj neobvykle si užít trochu Londýnského ruchu, když si všiml toho muže co se te´d staral o toho Poterovic kluka. To že ho nemohl vyhnat z hlavy byla jedna věc ale to že na něj tady narazil věc druhá. Vážně se mu nechtělo uvěřit že mu v hlavě uvízl nabubřelý mudla. Po chvíle se přistihl že na njě zíra, tak možná měl něco od sbe čarodějka která mu prodával kotlík na něm mohla očit nechat tak možná měl něco do sebe ty lícní kosti  šedé oči.

" Taky posíláte dítě do Bradaviců řekl nenuceně a věnoval mu přátelský usměv
 "Ano, ale vy dítě nemáte a řekl bych že ani rodinu"
" Jste dobrý" řekl ikdyž ho samotného překvapilo jak hlubokoho ho tahle slova zasáhla
Sherlock se na něj usmál .
" Tohle lidé obvykle až na vyjímky neříkají" "
"Je dobré být vyjímka"
" Zaleží na situaci a tom kdo to je" odvětil
Snape se přistihl že se usmál, ten člověk s ním během chvíle dělal divy.
" Hledám pro něj dárek a zvíře jaké byste doporučil"
 " Sovu, všechny děti jí chcou a můžete s ním být ve spojení"
" To že tu mobil nefunguje jsem už všiml"
" Starobylá magie kolem nás tyhle přístroje ruší" "

Nakonec mu koupil bílou sovu, byla nádherná.
" Takže asi děkuji za pomoc" řekl a upřel na něj oči
" Není za co, mimochodem jsme Severus Snape" řekl cizinec a potřásl s ním rukou