So sad....

Cítila jsem po dlouhé době slunce, bylo to fajn- Vzduch voní voní i věci co nechávám venku. Noční sezení na střeše je o něco příjemnější. Všechno je tak nějak lepší, citím. Odpadl tělocvik, jaká sláva. Hlavně když se tam plahočíte. Ale byla sme tam stejně jen kvůly někomu, je divný když máte někoho rádi a většinu času to vás jde vidět a stejně to před ostatníma tajíte. Mám ráda divný okamžiky. Jsem řešitel nevyřešitelných problémů. Nové funkce pro staré dobré po sté stejná otázky kterou máš vyřešit. Už se nikdy neuvidímě řekl dramaticky a upřel na mě pohled. Fajn já na to vesele. Asi takle bych shrnula veškeré společenské vztahy... nechtěla bys být víc společenské řekl s usměvem, který říkal je to pro tvé dobro. UHmm néé, já nato s úšklebkem masového vraha. Zas mě ale někdy tíží chmury, splíny a deprese, někdy si je představuju jako velký černý mrak nebo kupu energie, které mě tlačí k zemi a těžce na mě leží.
Ps. tuhle fotku jsem fotila já hustý, vyhrabala sem ji... z hlubin počítače


po stý poslouchám nový album crashdiet, mám prostě kluky ráda a jěště radši bych jim jela ukrást všechno oblečení...