Jak nemotivovaný jedinec píše motivační dopis jiné komediální scénky

Nedělní článek byl měl shrnovat tenhlé týden. Jak smutné, píšu z různých retrospektiv. zase měli v knihovně Snuff. Někam ho schovávají aby nepobuřovalo. Je to jedna z těch knih co když si přečtete bude si myslet že autor i já jsme šílení/uchylní a jěště omdlévací povídka střeva a jsme taková jako kompletní rodinka.
 Na druhou strany patří do seznamu knih se kterými když si je čtu někdo je hodně lidí šalina/úřad/škola připadám si jako bych dělala vlastní ticnou revoltu.  Je to jako když lidí vrtí hlavou nebo tak. Pak se na vás vševědoucně podívají a řeknou já tě prostě nechápu, ale doufám že z toho vyrosteš. jako když se všichni mračí a vy se začnete blbě culit.

Poslední dobu se citím jako zkrachovalý umělec ve starém filmu.To jsem si dodnes myslela že žiju v drsném dramatu/horroru.
 Zase jsem se z kraje šatiček vrátila k ujetým kombinacím. Moje goth šaty a flanelka Willa Grahama. Weird is new cool. Asi tak. Žárlím na Fridricha ale je to můj zatím nejpevnější vztah. Dám si tě lásko na facebook, Fridrich je jeden z mála co splňuje moje nároky na boyfrienda.

Mám o sobě něco napsat došla mi slova a jiná už nemám na skladě, musím zní repreznetativně. Proč chci pracovat zrovan tady. Nevíííím?!?!
Citím jistou rozmrzelost.
Pořád na mě padá omítka.
Stále mě to nedojalo až mě dojme já ti zavolám. Můžem to pak probrat. Uvnitř jsi u mrtvá jinak by tě tyhle věci dojímali. Co krom hmmmm mám na to odvětit. Tyhle dva obrázky mám ráda Marlů ráda aplikuji na svůj život a tohle mi připomíná že jíst svačinu je moc moc důležíté a poslouchat svoji maminku a že bych potřebovala termosku s puntíky.