Dear Lila

Totally tot. Dnešek je ten den kdy si připadá nepatřičně patřične. Bojuju s ledovým krynýřem, dějí se

nesmysly. Souvisý s časovým paradoxe, trhlinou v mém pokoji. Jak jsem dojela do školy a nikdo nikde. Vtipné historky po ráno, jsem tak mimo já nebo oni. Nemám se sbalit nasadit ušatou čepičku a v temné chodbě počkat na bloody face. Dáme si toust, a vezme domů. Vy-íte-kdo teprve zkoumá pondělní svět. Jsi drzá arogatní bitch. To je od tebe milý.  Nebuďte drzá.
Zase jsem ta divoká/divná.  Ztratila jsem se na hodinu a půl. Vrátila jsme jako Ježíš, nebo aspoň někdo takový. Ty jsi zpět, čekám tu svatozáž..
Dělám politicky korektní věci. Je to seriál z prostředí psychiatrické léčebny a jeden z hlavních charekterů je moc smutný ohledně svojí maminky.
Ona prostě nemá čelist a Palahnuik je můj bůh .
Coven zkončil. poprvé u Ahs nevím co na to valstně říct.
Vyběhla jsem to tak rychle že to bylo jako zdolat levely v psycho filmu. Shutter island...
Chybí mi moje pseudo/cojávím/někdo.
 " V téhle budoucnosti tě budu muset zabít. Rozhoduji se mezi useknutím/probodnutím"
"Nebo já tebe"
 "Nebo"
" Jsi moc milá a hodná" aspoň někdo kdo si nemyslá že jsem bitch, nebo sme na see aspoň pořád nevytáhli světelné meče.
Dneska jsem o deset procent divnější a tím že čtete jste jěště divnější a ty hloupější. Prostě jsem vás nechtěla vidět. Trapné ticho. Chjo asi sem měla ráno sbalit.
fotka dokumentující můj studentský život jak říká vy-víte-kdo čti si/spi.