Klasický týden odmítavého společenského postoje. Mám ráda sních klouzání na ledu a mrazivé krásy, takže si připadám jako v mileniu.
Většina věci se mění, každým dnem. Od zírání do prázdna, a počítání prasklin ve zdi a pavučin. Měla by si je oméct, řekla podpostelová příšera a posedila se vedle mě. Žiju teď v tvojí hlavě pod postelí už bylo těsno.
Zase po mě lidé ve třídě chtěli abych byla spoelčenské ught já na to takže nic. Vtipné je že polovina lidí dostala nevylečitělné choroby a nemohla nikam jet. Přijdu si jako v Coralíně, oni jsou moje druhá třída, většina věcí je nesmylsných.
Hodně času teď trávím s PP, vypadám prý šťastněji nu já nevím. Asi mám ráda když mi někdo uklídí věci je na mě milý a tak rozesmívá mě. Nebo sem jen věčně nespokojená....
Taky když se třeba bavím s D tak je to jako by ste žili v telenovele, ty si divná ale tvůj život je pro mě jěště divnější. Někdy si říkám jaký by to bylo kdybych nebyla tým kým sem... Asi stejný jen bych bla hrozně nešťastná...
Žádné komentáře:
Okomentovat