Padaní do nekonečné hlubiny

Vesmír se zbláznil a  já tomu čelím spolu s jinými katastrofami před a po různých událostech. většina šťastných chvil je následně vykoupena dlouhým utrpení ze kterého nekouká nic dobrého.Většina šťastných chvil tedy pokud nějaké jsou, vykupuji dlouhým  utrpení a nelibím pohledy a tímn že  se ode mě lidi odsunují nebo se mě snaží upíchnout do škatulky ze které není uniku. Takže nasazuji svůj milý výraz typu jsem jen lehce vyšinutá nebo ti tak možná ukousnu ruku když si nedáš pozor. Venku šeď v místnosti jako v kobce a pak že nejsem upír kdybych byla proměním se a uletím někam pryč. Duší hovínka se mi vesele motají kolem podrážek jo ty smotky prachu a bůhví čeho jsou fajn. Zase cítím ten pocit že je tady něco mrtvého co si někam vlzelo a umřelo a je to tady pořád se mnou. Jinak jsem veselá společenská a dělám jiné darebné ěci ze kterých kouká nějaká ta nepříjemnost. Poslouchám hodně dobrých rad na které se usmívám , protože neznám odpověd " na najdi si nějakého chlapce" nebo " nekoketuj s ním"  hrozné slovo jak z předminulého století. Dobré rady jsou zlo. Jedna událost pět verzí a jak někomu vysvětli že to tak nebylo. Chuchvalce myšlenky se kupý kolem mě a brzo mě zavalý. " my spolu chodí me to nevíš" lidi jsou věštinu času hrozně ovlivnitelní což je v můj prospěch. Polovina mého života si silně protiřečí jsem rozdvojená osobnost.