Konsekvenční analýza nedostatečného místa v knihovně a jiných katastrof

Souhrný přehled mého pochybného života, za posledních pár dnů. Prázky byly fajn. Nelži. Fajn zalezla doma k počítači, seriálům a knížkám, což vlastně bráno z mého pohledu je supr. Po dalšímu dílu nové serie American Horror Story, sem dospěla k rozhodnutí že přestanu všem říkám že sem blázen. Jako Dursleyovi jsem normální díky z optání. K tomu použiji úsměv číslo jedna nebo možná číslo dva. Číslo tři už je vyšinutý psychopat.
Příští týdne jdu na veletrh vysokých škol. Další deprese z toho že mě nikam nevemou. Práce pro cvičené opičky to jistí.
Jinak se mám dobře už týden jsem neviděla xy takže asi umřel, což je mi nějak staršně jedno což svědčí o mém emocionálním životě, který by mi závidělo deset z devíti sociopatů. Prý když někde řeknete že jste psychopat nebo sociopat tak lidé s křikem utíkají. Mě se to nikdy nestalo...( lidé mě totiž takhle rádi nazývají) V čem je chyba. Tady já jsem normální, pokud toto tvrdí ste natolik příčetní že nemůžete být jakoliv narušení. Jeden den sem potkala toho kluka co mi řekl že, mě zabije a choval se mile. Asi sem se hodně usmívala. V neděli je blešák, což je příjemná vyhlídka na tolik nepříjemný týden.
Jo a k nadpisu rodič se pomátl a já taky a začali sme dávat dohromady knžky co jsou různě rostrkaný po domě ( máme knihy krom prázdného pokoje, koupelny a venkovních sklepů všude) nevím jak dlouho to vydrží.
Taky se těším na výlet na hřbitov a dušičkovou atmosféru. Hurá a za chvílu už bude v  kině Hobit třikrát japí!!!! ( nu dobrá za trochu delší dobu)