Odpoledne plné splínů


Po včerejšku, mám zas ten nepříjemný pocit jako když na vás sedí něco co vám ukrádá energii. prudké změny nálad... Někdy mám chuť utýct někam kde nebudou lidi vybrečet se tam uklidnit a vrátit se zpátky a přestírat že je všechno v poho. Jasný mám skvěle - mám nepříjmnou pachuť v puse a rudou kůži a dělá se pořád špatně, nebo se mi třepou ruce a co hůř motá hlava a nejradši bych tě zabila jinak fajn....
" Víš že si mi hodně podobná" řekla tak kterou z duše nenávidím. Bezva, to mi chybělo. Zase zabředám do sebelítosti, musíme s tím něco udělat zjeví se nápis nad mou hlavou. Zmačkávám a vyhazuju do koše. Takže klasické neřešení daný situace, má oblibená věta však ono se to vyřeší samo. Teda do těď to většinou fungovalo... Ha vzpoměňme to před rokem a něco ... Možná bych si měla vzít nějakou pilulku a přestat si stěžovat....

Žádné komentáře:

Okomentovat