Matika a pek se mění na dramata, při kterých ztracím kontrolu. Chci odsud, utýct jako slaboch pryč. Učitelka výpravějící o svém otci co kohosi málem zabil, mi fakt nepřidá. Myslím že ona je taky vyšinutá a tajně si představuje že nás zabije.
Vymyšlím výmluvy abych ta zítra nemusela, jak říct někumu že nejste zvědavý na něj ani sním nikam nechcete jít.
Ve třídě je furt ticho, všichni otrávěně čuměj, mě je to furt vtipný mám S a O. Kreslím po lavici, O se směje S mě napomíná kvůly známkám což je vtipný když na vás metr padesát holka řve proč ste se neučili a vy se smějete a lidi čumej.. Učitelka se jeden zhorutial a prej brečela v kabinětě.
"Víš že ti ty rudý vlasy na slunko zářej" proč mi tohle říká kluk kterej mi odpornej. Jinej se prej šel prát se sedmi dalšíma. Já i můj vnitří a osobní Tyler Durden - říkáme blbost. Jsme vyčerpaná ze všeho ze všech. Dnes o půl sedmý večer jdu do školy dopsat test jináč mě prej nepustí do čtvťáku.
Světlý chvilky jsou když mě na chodbě zdravej cizí lidi. Kluk co mě jeden den chce zabít je teď se mnou kámoš. Nějak se ztrácím.

Až se vrátím večer domů mohl by tam sedět a přečíst mi tu pohádku...... Ikdyž nevím nevím.
Ps to je úvod mužu co nenávidí ženy - ta písnička trent a karen O epický
Žádné komentáře:
Okomentovat