Kráska a zvíře

z pohledu zvířete

Byl jsem nejkrásnější princ široko daleko, spousta princezen a královen usilovala o mou přízeň. Na své osumnácté narozeni, jsme pořádal velkolepý ples. přijelo panstvo z celého okolí. o půlnoci jsem chtěl vyhlásit, kterou z přítomných dam si vezmu za manželku. Tohle už si nepamatuju moc dobře ,ale vím že se mezi hosty objevila šeredná ženšťina. Bylo mi úplně jedno co tu chce ,ale nechtěl jsme ji tu. Ihned yjme dal rozkaz sloužícím ať ji vyženou. Přesně o půlnooci, se najdnou zjevila a promluvila hromovým hlasem , který se rozhléhal celým zámkem " Milý princi , tvůj královský rod mě celá staletí choval ve velké úctě, ty si však dovoluješ mě vyhnat , mě nejmocnější čarodějnici v zemi. Ničí životy lidem svým nesmyslným utrácením, nebohým dívkám lámeš srdce planými sliby. Původně jsem ti jen chtěla být rádcem ,a však teď te trestám. najednou venku začala bouřka s vychřicí Čarodějnici se mi podívala zpříma do očí "Ať tvá tvář zrcadlí tvou duši" řekla a zmizela. Najednou zmizelo všechnohosté honosný zámek. Druhého dne jsme se probudil sám v opuštěném starém zámku u prostřed neprostupných lesů.
Služebnictvo, bylo zakleto do mlčenlivých stínů. najednou se zjevila uprostřed místnosti čarodějnice, které teď vypadal jako oslnivě krásná žena a řekla " Abych nezapoměla tuhle kledbu může zlomit jen pravá láska a jen do tvý 21, potom se staneš mím manželem" a zmizela. Zůstal jsem opařeně stát namístě.
Po chvíli kdy ustal šok sem se rozhlédl kolem, zámek byl napůl rozpadlý. Ovšem to nejhorší jsem byl já vypadal jsme jako Frankensteinovo monstrum. Teď už mi někdo nepomůže, pomyslem sem si chmurně. A tak plynul čas. Čas od času sem rozbíjel věci, propadal depresi, zkoušel se zabít, lovil zvířat, děsil kolem projíždějící kupce, četl. Když ste taklhle už douho začne se ve vás něco probouzet, to temné já , ktré vám začne pochvíly našeptávat.
Všechno se změnil, až jedno v zimě. Tenktrát byla zima tak tuhá, že přilákala vlky snad ze všech okolních lesů. Vlci mi nevadí , protože jsou to jediná zvířata , která na mě nevrčí. Jednou večer zuřila venku sněhová vánice, taková ve které ste rádi že ste v teple krbu. nejspíš bych si toho člověka nevšiml, ale najednou sem uslyšel jak všichni vlci, kteří si zvykli na večer zalézt do bývalého tanečního sálu. Nezačlai vrčet a vít. Vyšel jsme ven abych se podíval co se děje , když jsme si všiml, malé postavy člověka jak se nanápadně snaží dostat do konírny. Utišil jsme vlky a nakoukl dovnitř kdo to je. Byl to malý muž s velkým břichem který vypadal vcelku neškodně. nechal jsme ho být a šel do hradu. Zvědavost mi však nedala a podíval jsem se do zrcadla odpovědí. Ten člověk byl kupec, měl tři dcery a spoustu dluhů, protože jeho loď se zbožím se potopila v bouři a on teď neměl z čeho zaplait závazky svým věřitelům. A taky což mě zaujalo víc měl tři dcery ty dvě byly strašný slepice. Ovšem ta třetí byla moc hezká a rozumná , nu zkusit se má všechno ne.
Druhý den ráno jsem se zkusil svoje štěstí. Když ten muž vstal a už se chystel nepozorován odejít. Objevil jsem se před ním. Ten ze mě málem infarkt." Co tu pohledáváš člověče" řekl jsme svým nejlepším strašidelným hlasem. Tan muž se nezmohl na souvislou větu. " Za to že sis dovoli vůbec jen páchnout na mé panství mi dáš to první co ti přiběhne do cesty až pojedeš domů. Rozumíš mi a pokud mi to nedáš tak sem přijedeš sám. A jestli si myslíš že mě oklameš tak to radši ani nezkoušej, nemusel bys to přežít."
Ten muž mi to odkýval, nasliboval hory doli. Potom vyvedl ze stáje svého hubeného koníka a odjel.
V Zrcadle odpovědí jsem viděl že to byla ta holka. nevím jak ji přesvědčil ale večer opravdu přijela. Já jsem za to dal jejímu otci truhlu zlata, která se u nich objevila, když ona odjela.
Podívila jsme se dozrcaldal abych se ujistil že třeba dobrý skutek mi nezajistil moji předešlou podobu. " Ona ti stejně uteče",řekl můj odraz v zrcadle. "A ty víš co musí následovat když se to stane" odvrátil jsme se stranou.
"Dobrý večer" ozvalo se nesměnele.
Takže poslední úpravy a jde se na věc. Nad tímhle setkáním jsem přemýšlel celé odpoledne. Potom jsme došel k závěru že nejlepší bude se jí ukázat rovnou. Což je možná krok trochu riskantní, ale lepší než se skrývat a potom na ni někde bafnout. Takže asi tak.
" Vítám tě tu", řekl jsem a vyšel jí naproti. Naživo vypadala jěště líp než v Zrcadle. Byla celkem malá měla velké modré oči a dlouhé černé vlasy. Měla ten nejvyděšenější pohled jaký jsem kdy viděl. Ovšem její reakce mě dost překvapila, sice zbledla, ale ani neomdlal ani nezačal ječet, nebo mít histerický záchvat. Jen na mě vytřešťěne zírala, pak rychle odvrátila pohled a zamumla něco ve smyslu jako že nechtěla tak civět. Takže než se rozhostila trapná chvíle ticha tak jsme nechal přinést večeři. U večeře jsme oba radši mlčeli, protože ona se nejspíš styděla a bála zaráz a mě to připadalo tak trapný. " Jak se vlastně jmenuješ zeptal jsem se už raději u dezertu" Dívka sebou poplašeně škubla , jako by si myslela, že ji chci sežrat. "Alice" řekla to tak tiše. " "A vy" řekla najednou. " No klidně mi říkej netvore", řekl jsme. " To, ale není jméno", ona na to. " "Nu dobrá, Erik". Už jsem dál nemluvili, což myslím bylo dobře. po večeři jsme jí ukázál pokoj, který jsme pro ni nechal zařídit a vysvětli jsme jí že by nikdy ,ale opravdu nidky neměla chodit a levého křídla. Kývla hlavou. To že už teď nesmí už nidky odejít jsem jí raději neříkla, protože si nemyslém že by se metršedesát malá holka v sukni a střevíčkach rozhodal jít několik kilometrů sama lesem ve vysoké závěji.
A tak začal ubíhat den ze dnem. Nějak jsme si na Alici zvykl, možná jsem ji začal mít i ráda. Ovšem něco se jí opravdu povedlo potlačit mého temného našeptávače. Když jsem byl s ním povídal si sní nbeo si četl když ona četla, nebo vyšivala, tak se porstě nikdy objevil. To bylo velice uklidňující.Všechno bylo dokonalé až jednou...
Jednoho dne mi Alice řekla že by chtěla jít aspoň na den domů, prosila mě několk dnů až jsem jí kývnul. Dala mi sice slib že jen jeden den a večer se vrátí. Ale to už tu byl zase on, tiše a sladce mi šeptal do uši že ta už se nevrátí. Ten den co odjela jsem se snažil všemožně zabavit, abych ho nemusel poslouchat ale nešlo to. jenomže teď mi došlo něco jiného, když se nevrát bdudu ji stejně muset zabít. Tohle začínal být nejdelší den mého života, snad s vyjímkou toho kdy sem se změnil v monstrum. Slíbila že se vrátí v deset, čas jako by měl na nohou ocelové boty. 4 hodiny neskutečně dlouhá doba než bylo 5 hodin a pak se čas snad zastavil nadobro. Najednou mě z mé letargie vytrhli hodiny 10 hodin, skro jsme čekla že se najednou objeví , měla přece kouzelnný prsten. Nic 11, půlnoc pořád nic. Nejspíš jsme čekáním usnul, probudilo mě až slunko, ale ona tady pořád nebyla. Temný se smál fandil mi ať ji zabiju, že si to zaslouží, podvedla mě přece. Pak se mu to povedlo ovládl mě, byl jsem krvelačné monstrum. Byla půlnoc když jsem dokončil plán. Byl jsme v zahradě, jěště když jsme byl člověk ta jsme tady nechal vybudovat velké živé bludiště. Najednou se tady objevila, vypadal nešťastně, ale to mi byl vážně jedno. Doběhla ke mě. Pka jí to došlo že mě ovládlo mé temné já,. Zarazila se a udělal krok do zadu. " Asi si nemohla přijít včas,"zavrčel jsem na ni. " Já se omlouvám je mi to moc lít, ale já" nastačilo to ani doříct, byl jsem skokem u ní. To jak jsme v tu chvíli vyypdla ji nejspíš ta viděsilo že uděla další krok dozadu. " Tohle nejsi ty", řekla pevným hlasem. " Okamžitě ho přestaň poslouchát , pokračovla ač to znělo dost bláhově. " Ty nejsi netvor, jsi člověk tak ho sakra přestań poslouchat," udělal rychlý krok dopředu takže stála uplně u mě. " Já tě miluju a ty to víš, tak ho přestaň poslouchat,dej mi ruku a vraťme se dovnitř", natáhla ke mě ruku a upřeně se mi zahleděla do očí. Najednou sem to vědel, natáhl jsme k ní svoji tlapu. Najedno se zablesklo a všechno bylo pryč byl jsem člověk, zámek byl takový jako dřív. Objal jsme ji. " Taky tě miluju."


_____________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________
Tohle je verze, které je pro blog do školy je hodně cenzurovaná a ani není tak rozvleklá, ale jelikož je to slohovka tak portřebuju znát něčí názor, BTW těch překlepů a chyb si nevšímejte. Jo a všimejte si že sem zbořila mýtus blonďaté princezny.( teda doufám)