Povídka

Dlouho slibované. je to jen prolog když sa bude líbit přidám za nemoc jsme tohodost napsala.

Stála jsem u dveří do baru třepala mě trochu zima. Povytáhla jsem si podvazky protože mě podaly.
Do uší mi uhodily tony hudby ze vnitř. Nesnáším tuhle hudbu a tyhle místa, ale tohle je moje práce. Vešla jsme dovnitř usmála se na chlapy kolem, pohodila vlasama. A začala hledat svůj objekt.
Uviděla jsme ho plazil se po malý ukrajinsky vyhlížející štětce. Hodila jsme po ní pohledem. Radši zmizela tuhle znám její pasák ji mlátí, ale se mnou si začít nechtěla. To nikdy nikdo nechce. Tlustý padesátníkse rychle přilepil na mě. Usmála jsme se. A kokentím hlasem jsem řekla estli nepůjdem ven. On že ano. Měl dokoce rýhu od snubáku. Tenhle zkurvysyn rád mladý ale ty dlouho nevydržely. Nu a já sem dostala dost peněz abych svět zbavila dalšího šmejda. Je mi už nějakej pátek. Nechci abyste mi říkaly zrůdo nejsem přízrak. Ani se netřpytím. Jsem vrah. Ale tahle špína si nic lepšího nezaslouží.
Toho z baru jsem zabila už v uličce. Rupla jsem mu tošínku krčkem a bylo to. Zbytek už něco hlodá v řece. Pak jsem šla domů. Co jiného.
Jsme upír já vím že to zní divně a jak z červené knihovny. Ale je to tak.Radá zabíjím lidi, je to můj sport a vášeň. Trochu i práce. Za těch pět set let jsm už zabila tolik lidí, tolik mi ublížilo, tolik si na mě dovolila. Proto tedy pokud hledáte důvod. Pokud si myslíte že jsem šílená tak to jsem a dost.