Zahradní okénko: Nemáš těch kytek už dost?

Tohle je jeden ze zásadních problémů zahradničení a pěstovaní, řadí se někam mezi problémy s plevelem, škůdci a počasím. Jenomže narozdíl od problémů s hryzcem a přivoláním deště je tady jen jedna správná

odpověď. Jasně že ne! Pochopitelně řečená dost důrazně a s plameným zápalem v očích. (Být superhrdina tak ste hned superzloun.)

Je zajímavé že se tahle otázka netýká jenom pěstitelů pokojovek, ale i venkovních zahradníků. Všetečné

otázky je provázů i u salátů. Dvacet salatů? Jako vážně co s nimi budeš dělat? Jsou dvě možnosti dát vyčerpávajíci odpověd, nebo dotyčného nacpat do kompostu ( no dobře to druhé berte trochu s nadsázkou). Protože ve chvíli kdy máte pocit že už máte všechny rostliny co jste chtěly. Tak zjiste že máte místečko takové pěkné, kam by se něco hodilo.

Tohle mimochodem potkává skoro každého pěstitele i nás co razíme slow plants ( jakože se vyhýbám rycho vypěstovaným kytkám ze supermarketu a pinožíme se semínky, ale podrobně až jindy).
Navíc jako zahradník zjistíte že najednou máte jakýsi moc společenský život ( tohle si tu taky někdy pořádně rozeberem) a znáte strašně nových lidí co vám nabízí: semínka, řízky, sazenice, přebytky, nadbytky, výměny, záměny, rostliny co jim zbyly, kytky co se jim u nich nedaří. Jim prostě nemůžete říct ne. Dyť by ta chudina skončila v koši, to prostě ne.

Rostliny na vás zkrátka vykukují odevšat. Protože jak vyjdete ven a nemusí to být krásné a vznešené hledání inspirace, ale obyč výlet pro rohlíky, zjístíte že o dvě ulice dál jim nezmrzly oleandry přes zimu. Jako po těch už tak dlouho toužím a nikdy jsem do nich nešla právě kvůli tomuhle, ale tohle všechno mění žejo. Jůha a tihle mají tak krásný šeřík a dvojbarevný světlě a tmavě fialový. Fialový chápete to a tak krásně voní. Co na tom že pak bude velký skoro jako Hulk a zaberu místa jak blázen, ale voní a je fialový. To je neprůstřelný argument. O tom kolik má kdo druhů rajčat radší mlčím a tom kolik jsem jich měla já loni taky. Tohle je taková temná strana zahradničení, trochu Dart zahradník Vader.

Virtuální svět sociálních sítí je ještě  horší. Instagram je boží na inspiraci, ale taky vás namlsá vším možným. Počkat to jde tak dobře rozmnožit. Já dokonce vím kdo to má bude řízek juhůů. Navíc tolik krásných interiiérů. eklektické, moderní, staromilecké. Módní kytky, kvetoucí kytky kaktusy, návraty, stálice, halt jsem jako dítě v cukrárně. Insta není jenom na ty indoor a urban jungle, jsou tu tak krásné anglické zahrady. Velké, malé, ale jedno mají společné obří úrodu nadprůměrných rozměrů a slepice s chovám návštěvníka národního divadla. To jednoho inspiruje, naštve, trochu zavídí a chce to domů,

všechno možná až na ty slepice.

Facebook, ať si o něm říká kdo chce co chce o úpadku apod. Stále je to nástroj, který ovládá temnou magii jménem algorytmi takže vám začne podstrkovat různé skupiny jako rostliny a péče o ně, zahraničení. Tohle je ještě horší než insta, protože jsou to čeští pěstitelé, takže by se to od tam všechno zvládlo žejo. Jsem z Moravy, takže co vypěstoval někdo na severu zládnu s prstem v nose žejo.

Navíc věština skupin je uzavřených a abyste se do nich dostali tak musíte dělat test a jeden byl i s určováním kytek a krátkou esejí proč by vás měli vzít. Teď uplně nevím jestli jsem nevyzradila nějaké hrozně tajemství a už se nedozvím kde je tajemná komnata. Většina skupin a vás chrlí boží zahrady, spoustu rostlin co nešla rozmožit a ejhle. Znáte to o kutilství tak tady to má asi tak level jinde, vlastnoručně vyrobené květináče no problem, vlastní návrhy a vykopy kde čeho no problem.

Co nejvíc teď hýbe je zmijovec. To je ta kytka co když kvete smrdí jako zkažené maso, ale jinak je úžasná a rozhodně ji chci. Takže teď vídám přehlídku kasajících se pěstitelů zmijovce čí je vyšší, tlusčí, líp vybarvený a skoro nesmrdí.

Kupidovu dnes se již neřeší tolik kam s tím jak by řekl Neruda, takže kam s kytkami, dnes vám od diy po ikeu vychrlí internet tolik možností až se vám hlava zatočí a vy můžete dál snít a plánovat.

Na konec rostlin ať už jedlých nebo okrasných není nikdy dost. Věděli jste že tohle řešil už Čapek kolik kytek je moc kytek. Frida Khalo to nejspíš moc neřešila když měla velkou zahradu a rostliny všude. Hildegarda z Bingenu měla celý kláštěr a jeptišky tak ta se měla. No a Gregora Mendela to nejspíš vůbec nezajímalo, protože měl rád jen hrášek.