Jak jsem se stala předsedkyní výroční schůze koček z domu hrůzy

Září je úžasně cítit ve vzduchu. Silný vítr ani déšt nepohnou s mím drsňáckým mikádem. Dostala jsem hrozně hezkou keramiku do zahrady od milé paní. Ve škole je to pořád v pohodě, oprašuju svoje ekonomické znalosti.
Stahují se k nám snad všechny kočky z okolí. Respektive ty z domu hrůzy. Když přijdu domů tak nám sedí na zahradě děsivý černý koucour co se ho všichno bojí/štítí. Jo už jsem ho pojmenovala Church (Řbitov zvířátek, moje milované podzimní čtení). Kromě něj jsem taky zachránila sousedovic kotě, které lezlo kam nemělo a pak neštastně mňoukal tak jsem mu pomohla. Já to říkám furt vyrostla jsem mezi opuštěnými domy a mňouakajícíma kočkama. Dejte mi rozpočet, dva štendry oblečení pro mě žejo, kameru, napíšu dobrý scénář trumfnu klíďo Ahs.