Patrik Rothfuss - Kronika Králokata: Jméno větru

Jak jsem začal číst další knížní crash. 


V jedné hospodě začně Kvothe vyprávět svůj příběh kronikáří. Vypráví o svém dětství u potulných
komediantů, o svých rodičích.  O jejich temné smrti z rukou Čardínů, kteří zabíjí každou kdo o nich něco ví, viděl nebo slyšel. Kvote je počertech chytrý takže se snaží dostat na Univerzitu, tam se také dostane po různých peripetiich a loupení.
Na Univerzitě všichne překvpaí svou genialitou. Tím však nastávají i jiné problémy. Kvote ( jo je trochu jako Líl bez peněz a bohatého papínka) nemám peníze na školné a jiné věci. Ovšem univerita mám i různá tajemství a s nevymáchanou pusou jako má Kvothe je to taky trochu problém. Takže mu zatrhnou přístpu do archívu a dostane i pár ran bičem. Nebyl by to Kvothe aby se však neuměl z většinyy problémů vykecat. Navíc se o něm na Univerzitě vypráví celé historky. Také získává zarytého nepřítele.

"Unášel jsem spícím mohylovým králům ukradené princezny. Spálil jsem město Trebon. Strávil jsem noc s Felurian a odešel živý a při smyslech. Byl jsem vyloučen z Univerzity ve věku mladším, než na ni lidé obvykle vstupují. Mluvil jsem s bohy, miloval ženy a skládal písně, při kterých minstrelové vzlykali.Možná jste o mně slyšeli."

 - tohle jsou obě jak I tak II, Strach moudrého muže pilně hlodám
- po slabším pomalejší záčátku I. jsem se už nemohla odtrhnout 
- bude i drak
 

Zdroj: http://nagat.blbne.cz/419-jmeno-vetru-patrick-rothfuss.html