Epický víkend a blešák s vy-víte-kým. Mám další alá 60s šaty a flufy svetřík ve kterém si připadám jak cast z AHS. Taky jsem si zvládla zramovat nohu, takže kulhám a je to vážně skvělé. Jinak pár záchvatů uzkostí a paronii, jinak vše v normě.
Ve škole jsem udělala něco hrozného řekla svůj názor nahlas a začala se hádat. Ač mi to psycholog zakázal. Takže jsem během pěti minut byla moc mladá a nerozuměla tomu, taky jsem komunista, satanista a Ježíš ze mě roní krvavé slzy. Promiň bože, promiň mami.
Nemáte tady nějaký hezký sklep že bych z vás vyrobila hezké dekorace do domácnosti nebo tak. Třeba se u toho i seznámím.
Kolik lidí jěště uteče. Jsem statečná nebo blázen. Vše co se odchyluje od normálního je špatné. Jak snadno spáchat společenskou sebevraždu. Pokud se nespokojíte se společností jste odsouzeni k záhubě. Co dělat když vám je to jedno, nic čtě si dál a esemeskujte, poslouchejte hudbu, koukejte z okna, ignorujte. Čtvrtek bude den biblických rozměrů, bojím se a zárověň těším. Suším houby a uskladňuju jablka na zimu. Old movies. Moje noha je tak modrá že by Tardis záviděla.
Popravdě tenhle nápis mám nad hlavou skoro pořád. Mile se usmát a přestat se šklebit. Mimochodem v minulém článku se všem líbila druhá fotka, tam já chodím nakupovat knížky bezva psycho místa a levné knihy. Můj život nebyl nikdy lepší.
Žádné komentáře:
Okomentovat