Tajnosti magie- část poslední

Tak trochu už to nemá návaznost a tak trochu to nemá smysl. Puste si Flo a ignorujte prosím a berte s rezervou a ignorujte překlepy a pravopis.

Věděl že to co dělá souvisý s tím příhlouplou věštbou co mu ukázal před lety Brumbál. Bylo v ní něco vy smyslu že až se vyvolený zjistí kým je on najde někoho koho bude milovat. Bude muset jít pro něj až do temnoty, ale jejich cesta povede mnohem dál.

Tenkrát si ťukal na čelo a řekl Brumbálovi že je starý blázen že na tyhle věci věří. Ve skutečnosti ho vždycky vnitře bolelo že přišel o Lily, tak se vždy bál otevřít někomu jinému a pak viděl Sherlocka. Bylo to jako s Lily, a pak se zas opakovalo to samé. Prostě teď chtěl jenom aby to dopadlo dobře.Byl v smradlavém podzemí šílené, staré nemocnice.

Jeho jak by jindy kysele pronesl proroctví tady umíralo ikdyby to nevyšlo tohle si nezasloužil, a ani syn jeho milované Lily si nezasloužil jít zpátky k Dursleyovím.

„Sebe vem si pistoli a jdem to zkončit.“ Moriarty se otočil na své snipera a podíval se na zbytek něčeho co bylo jěště před pár dny konzultujícím detektivem.

„ Vydržel jsi to dlouho klobouk dolů“ zašeptal mu do ucha

„ Klidně mě zabij, ale John pak zabije tebe i tebe“ řekl a podíval se oběma do očí, měl zrovna světlou kdy drogy moc nepůsobily

„ O tom dost pochybuje, nenašel tě tady“

„ Ale tebe si najde a pak si tě podá a víš co já ti budu držet v pekle místo u okna“ řekl chraplavě

„ Těším se na tebe“zasyčel mu do ucha a usmál se na něj

Tak a tohle je konec pomyslel si Sherlock a zavřel oči. Jeho poslední myšlenky byly na Johna a Harryho. Sentiment, teď byla asi chvile na to ho použít.

Severus Snape se zamyslel. Tak fajn bude potřeba matoucí kouzlo a … jako první ho napadla avada kedavra ale to by si šel nadoživotí sednou do azkabanu a tenhle mu za to nestál ale zas kdyho sejmul tyčí po hlavě a nadruhé ho použil mdlody na tebe, tak by to vyšlo na stejno a šlo by to víc ráz na ráz. Ti dva byly moc zabraní do Sherlocka a navíc tady dole pořád kapala voda nebo divně hučely trubky.

Pomalu vzal kovovou tyč a vší silou zval Morana po hlavě, u čehoš pocítil neuvěřitelné zadostiučeníně. Na Moriartyho namířil hůlka a zašeptal mlody na tebe. Celou dobu si dával pozor aby ho ani neviděl a měli pocit že to byl útok ze zálohy. V duchu se modlil, aby si mysleli že se pro něj vrátil jeho přítel a nebo někdo od policie či co všechno mudlové měli.

Sakra pomyslel si když si sedl k Sherlockovi, vypadal strašně idkyž to bylo v danou chvíly slabé slovo. Celá jeho košile a i zbytek jeho těla byl odkrve a nechtěl ani počíta co měl asi všechno zlomené, byl popravdě rád že ho Moriarty tak zdrogoval protože si nebyl přesně jistý jak by odsud dostal kdyby byl při vědomí, protože začít slovy „ Přišel jsem tě zachránit, ale jelikož sebou moc meleš tak na tebe použiju jedno kouzlo“ se mu moc nechtělo

Opatrně ho nadzvedl a přemýstil se sním.

Světlo, to byl první impulz, kterýsi Sherlock u vědomil když se vzbudil. Že by byl v nemocnic, ale ne byl to pokoj trochu starosvětský byl ale v Londýně. Někde v Greenwich, podle výhledu z okna. Celá místnost vypadla jako staromládencké doupě, trochu jako to co měl doma ale o tohle se někdo víc staral. Další myšlenku, která mu přišla na mysl zavrhl, jelikož ji přebylo něco mnohem silnějšího. On se mohl hýbat. Přísahal by že mu zlomil aspoň několik žeber přesný počet nedokázal určit, jelikož většinu času byl tak mimo že byl rád že ví kdo je. Bezděky si prohmatal záda a i ruce měl nějak moc v pořádku, vlastně celé jeho tělo vypadalo jako předtím. Možná ho našel nějaký z těch čarodějů co hlídají Harryho, nebo možná on...

Severus Snape se nadechl a šel zkontrolovat svého hosta, když otevřel dveře byl Sherlock už na nohou.

Sherlock se otočil na dveře a poprvé za mnoho dní se na někoho umsál.

„ Já to věděl“ řekl a usmál svým typickým úsměv na Severuse

Ten mu úsměv oplatil. „ Dáš si něco k jídlu“

„ Jo děkuju“ řekl a vyšel za ním

„ Mimochodem děkuju za to že si mě našel .“

Když před něj Severus postavil hrnek s kafem, byly pořád v družném mlčení, které prolomila až otázka, které mu nenechával několik dnů spát.
„ Co máte s Moriartym za takový spor že ti udělal to všechno.“

„To asi víš že je něco jako já jenom pro zločince. Chci zmizet, prosím prosím Jime pomoz mi. Chci tohle nebo ono. Pokud máš hodě peněz tak ti to zařidí. No a poslední rok spolu hrajeme takovou hru. On udělá zločin a já ho vyřeším. Je to čirý prostředek jak zabít nudu. John s tím moc nesouhlasí, ale teď se to začalo zvrhávat on je šílený, pokud si hraješ podle jeho pravidle můžu eliminovat případnou škodu.“

„ Řekl bych že jeho už to přestávalo bavit.“

„ Ano“ přitakal „ Ale jsou v tom i jiné aspekty můj bratr je skoro celá britská vláda a ta mu právě chtěla utnou jeho smělé nápady jako například vyhodit Londýn do povětří.“

„ A odnesl si to“

„ Tak se to říct nedá.“

„ Já ho viděl on toužil tě zabít, bylo to šílené.“

„ To už je prostě takový, ale o mě to lidé říkají také.“

„ Neřekl bych“

„ Právě proto tady te´d spolu sedíme ty jsi výjimka, která je...“ nadechl se nikdy moc nezvládal mluvit o svých citech. Severus tomu však rozumněl nátahl ruku a dotkl sé té jeho a kývl. Jeho pohled však říkal v tu chvíly víc než slova. Kouzlo okamžiku vška rozbila sova, která najednou zaťukala zobákem na okno. Oba sebou škubly a vrátili se do odtažitých pozic.

„ Chcou tě zpátky ve škole.“

„ Ne to je jen Denní věštěc“

Sherlock se zvedl a začal prozkoumávat Severusův dům. Sbírka kuriozit pomyslel si a usmál se.

Strávil u Severuse jěště pár dnů, nebylo to ani o uzdravení spíš jako o fascinaci obou, bylo zvláštní vést dlouhé debaty s někým na své urovni.

„Chybí ti případy a tvůj spolubydlící“ řekl najednou Severus

„ Jsme s tebou moc rád“ řekl pomalu Sherlock a přemýšle jestli to neznělo divně „ Ale on si o mě dělá starosti a taky Harry a vsadím se že bratr už zbucoval minimálně národní gardu.“

„ Můžeme se ale vidět i tak ne. Sem dojdu i pěšky a Harrymu o tom taky vykládat nemusíme ne ?“

„ Takže příště“

„ Takže příšte a trochu normálnějc“

„ Bylo zábavné hrát si na rytíře v zářivé zboji, který jde zachránit svého srdce šampiona.“

„ No do náruče ti z toho nepadnu“ řekl a usmál
„Trochu vděku by přišla vhod, jsem přeci jenom statečná záchrance, který nasazoval živat a poté tě s laskavou péči ošetřil“

Kývl a usmál se šel za ním do ložnice.

Konec
Všem děkuji za komentáře a W za inspiraci a dobré rady.