Tajnosti magie část šestá

" Ahoj Sherly chyběl jsem ti" řekl james Moriarty vesele
" Ani ne a na neohlášené návštěvy jsem si nikdy nepotrpěl"
" Ale no tak nebuď takový studený čumák, dneska jsem sebou vzal i Sebího " řekl s lehce psychopatickým úsměv a udělal oči na muže stojícího v koutě
" všiml jsem si, tak copak chcheš jamesi, nebo si přišel jenom na čajový dýchanek mám dokonce i sušenky"
" Milé ale dneska čajový dýchanek odložíme malá Alenko, jsem tu z jiného důvodu. Víš téhle schůzce kdy přijdu i tady se Sebím říkám důrazné varování. "
" Dáš mi důtku, nebo rovnou poznámku, nebo mě tady budeš zase zkoušet trapně zastrašovat" vyprskl smíchem Sherlock
" Moc vtipné, víš přišel jsem si s tebou promluvit, jen abys věděl co tě čeká. Rád vidím reakce lidí, když jim tohle říkám. Tak zaprvé to jak si mi v poslední době zhatil ty dva velké kontrakty se mi vůbec nelíbilo a to vůbec nemluvím o tvé jiné partizánské činnosti víš je špatné ničit lidem jejich mocenské cíle.
Tak jsem si říkal že bych tě zabil, ale to bylo moc přímočaré nudné. Radši ti vezmu lidi co miluješ nebo ti na nich záleží, abych tě viděl trpět. Já si to moc užiju a ty asi taky ,
chci tě vidět na dně zlomeného chci abys trpěl opravdu moc. Tohle je moje opravdu velké přání. Ani nevíš jaké to je vidět něčí pohled , když mu vyhasínají oči a ty vidíš jen trosku."
" Ty jsi vážně šílený"
" Ale nepovídej, ten z nás kdo měl problémy z drogama a málem z toho zešílel si byl ty. Já vážně nechci být zlý ale jak se na to asi bude dívat veřejnost když najdou toho tvýho synovce někde mrtvího a tady drogy a pak doktora někde rozližené na malé kousíčky a pak další a další a víš kdo budem ít jejich krev na rukou.
Nevím, nevím růžově to nevidím." řekl s milým úsměv a zvedl s k odchodu " Nu nic, tak to bychom měli, tak zas příště. Sebe jdeme."
Když Sherlock osamněl, začal přecházet po místnosti a horečně přemýšlet, to se nějak vyřeší. zabít Moriartiho, byla jeho první myšlenka, která ho i trochu děsila. Když zabije svého úhlavníh nepřítel, nestanese ničím. Co když, ale ublíží Harrymu, Johnovi, paní Hudsonové, Gregovi. Kdybych chtěl zabít jeho bratra to by mu až tak nevadilo, ale to ne. harry jistě ten je čaroděj, co kdyby.. Ne, ve svém posledním dopise mu psal že už umí proměnit sirku v jehlu, tím by asi kriminálního mozka nezstrašili. Pohroužen do svého myšlenkoého pláce, se snažil najít nějaké řešení při kterém by se bez ztráty dalo jít domů a nezkočti z toho ve vězení nebo blázinci. Když otevřel oči, jelikož měl pocit že i jeho mozek propadl sentimentu, uslyšel klepání na dveře. Klient to nebyl ti klepou jinak, John byl u nějaké přítelkyně a Harry ve škole. Zvedl se a šel ke dveřím. Ten kdo byl za jejich dveřmi jej však velice překvapil.
"Já myslel že byste měl být ve škole."
"Brumbál mě posílá v neodkladné záležitosti"
" Tak pojďte dál".


Ps. dneska i se sountrackem, další kapitolo asi v pátek