Tajnosti magie část desátá

„Takže už si demonstroval svoji moc, co bude teď „

„ Hmm jěště nevím, mám spoustu nápadů jsem velice kreativní.“

„ Nebu´d hlavně nudný, jako si teď“ řekl sakrasticky

„Okouzlující v každé situaci“

Severus Snape prohlížel pořád byt v 221b, bylo to jako muzeum kuriozit. Lebka, lidské zbytky trochu mu to přípomínalo jeho samotného. Tak fajn, žádné rozpitolování a do práce. Vyznat se v ve všem co tady měli mu sice dalo trochu práce, ale pochopil z toho že si na mapě Londýna vyznačoval různé věci, kde si myslel že by to mohli být, ale co potřeboval víc bylo to koho označil za možné spolupracovníky Moriartyho. To by mu pomohlo, kdyby našel někoho kdo pro něj vážně pracuje mohli by použít nitrozpyt a dostat se k němu. Pak by stačilo promyslet co tam, měl sebou nějaký mnoholičný lektvar, takže by ho mohl odtáhnout jako někdo jiný a dostat ho do bezpečí. Představa toho jak si ho přehodí přes rameno a neseho pryč mu přišla, přinejmenším na hlavu. Najednouho do očí udeřilo něco jiného, z okna zahlédl že se blíží ten jeho solubydlící John a nějaký muž. K sakru pomyslel a zneviditelnil se a zalezl projistotu do kouta aby do něj náhodou nedrkli.

„Má ho Moriarty kolikrát to mám Gregu opakovat“

„ To bude dobré Johne, třeba ho pustí vždyť si s ním miluje hrát jako kočka s myší nebo..“

„ Už je to tady, tvoje nebo.. a dlouhá pomlka. Co mi tajíš o co o něm ksakru víš a mě ste se to neobtěžovali říct.“

„ Ty víš že bral drogy“ začal Lestrad pomalu

„Jo, říkal mi to“

„ A c opřesně ti říkla.“

„ No nic moc“.. já si vždycky myslel že prostě jednou ujel a te´d se už k tomu nechce vracet

„ no ujel mi přijde jako slabé slovo, víš on prostě má takové stavy. Hledal sem si to na internetu a jmenuje se to myslím bipolární porucha, takže měl prostě stvy hlubokých něco jako psychoz. Navíc on nestáší netečnost takže si prostě našel svůj stymul. Nevím jestli ti to říkám přesně správně ,ale tak to je aspoň podle mě.“

„ Ježiši“ zašeptal John

„ Víš ono je to sním jako na houpačce, když se tady zjevil Moriarty bylo to jako by jeho temná strana ožila jestli mi rozumíš a chtělo ho stáhnout zpátky do temna.“

„ Naprosto“

Sherlock Holmes vyflusl krev na zářivě bílou košily Jamese Moriartyho a snažil se aby si udržel svůj výraz.

„ Zlobivý chlapec“ řekl a kývl na Morana který pokračoval v s těžkou tyčí

„ Musím tě ale pochválit, zatím si jěště neškemral“

„ Toho se ani nedočkáš“

„ Ale ano, každý začal“ řekl a naklonil se k němu a prohrábl mu vlasy

„Vypadáš fakt hrozně“ řekl s pýchou v hlase

„ No čí je to asi vina“¨

„ Víš co uděláme si opravdou dorgovou párty, ty s tím už máš zkušenosti. Navíc mi dva se hodně pobavíme“ byl u něj tak blízko že mu šeptal do ucha „ Ani si neumíš představit co nám po tomhle povíš a ty sám uvidíš“

„ Drogy, nudné a předvídatelné, vím že se opakuji ale ty jsi jako z béčkového trileru.“

„ U těhle neřekl bych potom si povíme.“

To co následovalo potom se nepodobalo ani za mák tomu co v drogovém rauši zažil on. Motala se realita s vzpomínkami.

„ Ahoj“ řekl asi sedumnáctiletý blonďák

„ Ty jsi mrtví“

„ Já vím, ale nebrání mi to v tom si s tebou popovídat a nechci rýpat ale brzo budeš se mnou“

„ Jsi vážně divné dítě“ řekl svým typickým žlučovým hlasem jeho mrtvý strýc

Podpostelová příšera se na něj upřeně zadívala z kouta. Připadal jako když byl malý a Mycrof musel kontrolovat jestli pod postelý není něco zlého. Celá místo se však náhle lehcez houpla a ponořila do tmy.

 ps. další kapitola blíž než si myslíte

pps. takže k matuře jdu to poslední zkoušení jsem dala takže moc děkuji henrimu za milé komentáře w, která to se mnou taky vydržela a moc mi pomohla a sposutě jiných, které má moc ráda <3 br="">