„Takže už
si demonstroval svoji moc, co bude teď „
„ Hmm jěště nevím, mám spoustu
nápadů jsem velice kreativní.“
„ Nebu´d hlavně nudný, jako si
teď“ řekl sakrasticky
„Okouzlující v každé situaci“
Severus Snape prohlížel pořád byt v
221b, bylo to jako muzeum kuriozit. Lebka, lidské zbytky trochu mu
to přípomínalo jeho samotného. Tak fajn, žádné rozpitolování
a do práce. Vyznat se v ve všem co tady měli mu sice dalo trochu
práce, ale pochopil z toho že si na mapě Londýna vyznačoval
různé věci, kde si myslel že by to mohli být, ale co potřeboval
víc bylo to koho označil za možné spolupracovníky Moriartyho. To
by mu pomohlo, kdyby našel někoho kdo pro něj vážně pracuje
mohli by použít nitrozpyt a dostat se k němu. Pak by stačilo
promyslet co tam, měl sebou nějaký mnoholičný lektvar, takže by
ho mohl odtáhnout jako někdo jiný a dostat ho do bezpečí.
Představa toho jak si ho přehodí přes rameno a neseho pryč mu
přišla, přinejmenším na hlavu. Najednouho do očí udeřilo něco
jiného, z okna zahlédl že se blíží ten jeho solubydlící John
a nějaký muž. K sakru pomyslel a zneviditelnil se a zalezl
projistotu do kouta aby do něj náhodou nedrkli.
„Má ho Moriarty kolikrát to mám
Gregu opakovat“
„ To bude dobré Johne, třeba ho
pustí vždyť si s ním miluje hrát jako kočka s myší nebo..“
„ Už je to tady, tvoje nebo.. a
dlouhá pomlka. Co mi tajíš o co o něm ksakru víš a mě ste se
to neobtěžovali říct.“
„ Ty víš že bral drogy“ začal
Lestrad pomalu
„Jo, říkal mi to“
„ A c opřesně ti říkla.“
„ No nic moc“.. já si vždycky
myslel že prostě jednou ujel a te´d se už k tomu nechce vracet
„ no ujel mi přijde jako slabé
slovo, víš on prostě má takové stavy. Hledal sem si to na
internetu a jmenuje se to myslím bipolární porucha, takže měl
prostě stvy hlubokých něco jako psychoz. Navíc on nestáší
netečnost takže si prostě našel svůj stymul. Nevím jestli ti to
říkám přesně správně ,ale tak to je aspoň podle mě.“
„ Ježiši“ zašeptal John
„ Víš ono je to sním jako na
houpačce, když se tady zjevil Moriarty bylo to jako by jeho temná
strana ožila jestli mi rozumíš a chtělo ho stáhnout zpátky do
temna.“
„ Naprosto“
Sherlock Holmes vyflusl krev na zářivě
bílou košily Jamese Moriartyho a snažil se aby si udržel svůj
výraz.
„ Zlobivý chlapec“ řekl a kývl
na Morana který pokračoval v s těžkou tyčí
„ Musím tě ale pochválit, zatím
si jěště neškemral“
„ Toho se ani nedočkáš“
„ Ale ano, každý začal“ řekl a
naklonil se k němu a prohrábl mu vlasy
„Vypadáš fakt hrozně“ řekl s
pýchou v hlase
„ No čí je to asi vina“¨
„ Víš co uděláme si opravdou
dorgovou párty, ty s tím už máš zkušenosti. Navíc mi dva se
hodně pobavíme“ byl u něj tak blízko že mu šeptal do ucha „
Ani si neumíš představit co nám po tomhle povíš a ty sám
uvidíš“
„ Drogy, nudné a předvídatelné,
vím že se opakuji ale ty jsi jako z béčkového trileru.“
„ U těhle neřekl bych potom si
povíme.“
To co následovalo potom se nepodobalo
ani za mák tomu co v drogovém rauši zažil on. Motala se realita s
vzpomínkami.
„ Ahoj“ řekl asi sedumnáctiletý
blonďák
„ Ty jsi mrtví“
„ Já vím, ale nebrání mi to v tom
si s tebou popovídat a nechci rýpat ale brzo budeš se mnou“
„ Jsi vážně divné dítě“ řekl
svým typickým žlučovým hlasem jeho mrtvý strýc
Podpostelová příšera se na něj
upřeně zadívala z kouta. Připadal jako když byl malý a Mycrof
musel kontrolovat jestli pod postelý není něco zlého. Celá místo
se však náhle lehcez houpla a ponořila do tmy.
ps. další kapitola blíž než si myslíte
pps. takže k matuře jdu to poslední zkoušení jsem dala takže moc děkuji henrimu za milé komentáře w, která to se mnou taky vydržela a moc mi pomohla a sposutě jiných, které má moc ráda <3 br="">3>
Miluju tvoje dialogy ... super já věděla že to dáš;)
OdpovědětVymazatJé děkují *_*
OdpovědětVymazat