Snění cestu v šalině, hutné oblak padající na zem a trhající se aby mohli vypustit velkou kupu sněhových vloček a já na ně mohla koukat. Šmouhy na okně, tančení tlustý svetr a čaj co pěkně voní. Klasický den jen mi chybí doma válení snění knížky. Za oknem je všechno tak idelické, žiju ve svém skleněném světe kde je vše tak jak má být. Nikdy nic nedopadne tak jak má, ledání vede kcíly který když najdete tak je vám k ničemu. Každá chvíle se protahuje do nekonečna. ležím na podlaze a sním s otevřený,ma očima.Tančím na crystal castle protože mě baví, když jsem byla mladší tak mě děisli sweet dreams žadné stejně nejsou. Jakou lež mi řekneš zítra. Bude to naaše tajemství. A já věděla že ne. Každá tajemství dostějí k tomu že je někomu řeknete a tak to má být. Vyčistit stůl a odejít. Temné myšlenky tečou ven a kousky se lepí. Ze starých stěn padá omítka a kousky prachu, kousky netěsnících oken kterým citím chlad. Vsadím se že takhle nějak vypadá moje duše, možná že jenom o chloupke opentlenější. Motájí se mi slova a myšlenky dohromady. Výření barev a pasivita nastanou za tři dva jedna start..
Žádné komentáře:
Okomentovat