sním umírám jsem

Takže návrt o normálu, cvičený úsměv mi jde tak dobře že mě začli zdravit lidi co sem s nima nebaviala od prváku. Zyšuji svoje šance v divném světe plném nepřátelských bytostí. Spletám si svou oprátku společenského vyvržení. Vyhrám se bezradně do moře slz a nebezpečí. Upírám oči do lepších zítříků které přestavají nabírat viditelnost. Nevzdávám se nepláču je konstatuju, citím dotek mrtvých nadějí. Pohříbívam se, sebe hluboko jak to jen jde. Snění je dočasnou ztrátou soudnosti, mrhám bezceně svým životem. Zahazuju manžele a hypotéky do koše. Umírám se třiceti kočkami a asi mi to nevadí. Usínám ve škole a travím spoustu času představami o otm jak už jdu do domů. V poslední době je to pořád stejný, šedý příkrov mračen skryl i polsední parsky a tím svět upadl do šedého a nudného dne.
Viděla sem na jednom domě sovy, doufám že mi donesou dopis z bradavic...